Akademie komorní hudby

Kdy: 05.07.2017 17:00, Kde: Sloupová síň

Tomáš Jamník – violoncelo

Oto Reiprich – flétna

Stipendisté Akademie komorní hudby a nadace Villa Musica

 

 

Franz Anton Hoffmeister (1754–1812)

  • Kvartet pro housle, violu, violoncello a kontrabas č. 4 D dur

Antonín Rejcha (17701836)

  • Dechový kvintet č. 2 Es dur op. 88

Franz Lachner (1803–1890)

  • Nonet F dur

Franz Anton Hoffmeister (1754–1812) byl hudební skladatel i vydavatel jen o dva roky starší než Mozart. Narodil se v Rottenburgu na Neckaru a jako čtrnáctiletý odešel studovat do Vídně práva, ale ve stejném městě se rozhodl pro hudební dráhu. Založil zde i vlastní nakladatelství, díky kterému se přátelil s Mozartem, který mu věnoval svůj Smyčcový kvartet, i Beethovenem. Z jeho rozsáhlého díla se ujala především komorní tvorba, určená pro domácí muzicírování, především smyčcové kvartety a kvintety – a skladby pro flétnu, včetně koncertů. Zkomponoval ovšem také devět oper a přes padesát symfonií. Kvartety s kontrabasem jsou velmi originální, protože nejde o doprovázející basso continuo – naopak, kontrabas tu zastupuje part prvních houslí. Skladby vznikaly pro kontrabasistu maďarského původu Norberta Duku a překvapují originalitou při vedení jednotlivých hlasů, více než originalitou melodickou. Všechny jsou v D dur a dodnes zaujmou kontrabasisty i ctitele vídeňského klasicismu.

Antonín Rejcha (17701836) byl vrstevníkem Ludwiga van Beethovena, se kterým se seznámil během studií v Bonnu. Byl nejen skladatelem, ale také vyhledávaným pedagogem a hudebním teoretikem – hudební vzdělání mu poskytl strýc Josef Rejcha, který byl violoncellistou v německých orchestrech. Ve Vídni v letech 1802–1808 studoval u Haydna a přátelil se s dalšími významnými hudebníky. Od roku 1808 žil v Paříži a stal se profesorem, později ředitelem Pařížské konzervatoře. Jeho žáci byli nejvěhlasnější francouzští skladatelé, Berlioz, Gounod, Franck. Rejcha získal velký věhlas i jako hudební teoretik a ve svých dílech rád experimentoval. Jeho slávu založily skladby pro dechové nástroje, které prozrazují vytříbený smysl pro využití barevných možností nástrojů. Skládal i další komorní skladby pro různá obsazení, symfonická díla, duchovní skladby a opery. Za své dílo byl v roce 1835 vyznamenán Řádem čestné legie a stal se členem Francouzské akademie věd a umění. Dechové kvintety zaujímají v Rejchově  tvorbě velmi významné místo a on sám si na nich také velmi zakládal. Vydal je ve čtyřech cyklech po šesti kvintetech. První sada, opus 88, do níž náleží i kvintet v našem programu, byla provedena roku 1818 v Paříži s nesmírným ohlasem, který také přispěl k Rejchově profesuře na pařížské konzervatoři. Jde o opravdu výjimečná díla, která jsou významnou kapitolou v historii komorní hudby. Dechové nástroje, zvlášť dřevěné, prožívaly ve Francii 1. poloviny 19. století období velkého rozkvětu. Většina z nich prošla právě v této době podstatnými konstrukčními změnami, které změnily jejich zvuk i technické možnosti. Experimentování tehdejších francouzských nástrojářů našlo ohlas v Rejchově díle. Napsal velké množství skladeb pro různé, často i netypické obsazení těchto nástrojů. Dechové kvintety jsou pak jeho vrcholnými díly a jsou považovány za první svého druhu. 

Franz Paul Lachner (1803–1890) byl německý skladatel a dirigent. Narodil se do hudební rodiny a působil nejprve ve Vídni a v Mannheimu, vrcholem jeho dráhy se však stalo místo královského kapelníka v Mnichově v letech 1835–1864. Jako ctitel klasicismu však byl svého místa zbaven vlivnými příznivci díla R. Wagnera. Ve své tvorbě byl ovlivněn Beethovenem a Schubertem. Za svých mladých let ve Vídni ovšem působil jako varhaník a Franze Schuberta znal osobně, sám Lachner později vzpomínal: „Byli jsme velice blízcí přátelé, dopoledne jsme jeden druhému hráli hudbu a s maximální otevřeností důkladně probírali všemožná témata.“ Jeho Nonet F dur je však ovlivněn více Beethovenovým Septetem op. 20 a také Nonetem Louise Spohra, než Schubertem. Byl publikován v roce 1875, ale vznikl pravděpodobně dříve. Dílo začíná romantickým pomalým úvodem v tmavých nástrojových polohách, druhá věta je naopak klasický menuet. Melodicky nejbohatší a kompozičně nejoriginálnější je ovšem finále. Ačkoli složil Lachner přes dvě stovky skladeb a věnoval se opeře, životnost do dnešních dnů si udržela především jeho komorní tvorba a varhanní skladby.

Oto Reiprich

Oto Reiprich je absolventem Pražské konzervatoře ve třídě Romana Novotného a Akademie Múzických Umění v Praze ve třídě Prof. Radomíra Pivody. V rámci programu ERASMUS absolvoval roční stáž na Universität fur Müsik und Darstellende Kunst Wien u profesora Hansgeorga Schmeisera. Jako interpret uspěl v několika soutěžích a zúčastnil se mistrovských flétnových kurzů v rakouském Payerbachu a Fissu pod vedením mezinárodně uznávaných profesorů (Hansgeorg Schmeiser, Pierre-Yves Artaud, Felix Renggli, Gottfried Pokorny, Anders Ljungar-Chapelo, Kersten McCall, Robert Stalmann). V současnosti je členem Pražské komorní filharmonie a souboru Belfiato Quintet. Spolupracuje s Českou Sinfoniettou. Od roku 2011 je hostujícím prvním flétnistou v České filharmonii a od roku 2013 prvním flétnistou orchestru Národního divadla v Praze.

Program

nahoru

Kontakty

Hana Pelzová - ředitelka

telefon: +420 721 470 558

e-mail: pelzova@komorni-festival.cz

Marek Tůma – produkce

telefon: +420 777 243 992

e-mail: produkce@komorni-festival.cz

Alena Svobodová – tiskový mluvčí

e-mail: ala.svobodova@seznam.cz