Koncert pro Egona Schieleho

Kdy: 29.06.2017 19:30, Kde: Synagoga

Komorní soubor Variace

umělecký vedoucí: Jan Jouza

Dnešním večerem bychom chtěli zahájit tradici každoročních festivalových „koncertů pro Egona Schieleho“, zaměřených na hudbu 20. a 21. století. Pro první z těchto koncertů jsme se snažili vybrat skladby, jež by dobou svého vzniku a především svým charakterem odpovídaly Schieleho výtvarné tvorbě, stojící na pomezí vídeňské secese a expresionismu. Ve všech případech jde o hudbu, která hledá cestu od principů pozdního romantismu k novým způsobům vyjádření. O hudbu, která zkoumá hranice tonality, její meze však prozatím nepřekračuje (podobně jako Schiele během svého krátkého života nepřekročil hranici mezi předmětným zobrazením a „čistou“ abstrakcí).

Jakkoli se dnešní Český Krumlov hrdě hlásí k relativně krátkodobým pobytům excentrického malíře, je zřejmé, že pro jeho umělecký vývoj bylo určující především hnutí vídeňské moderny. K jejím nejvýznamnějším představitelům v hudební oblasti patří skladatelé Arnold Schönberg (1874–1951) a jeho žák a kolega Anton Webern (1883–1945). Oba prošli analogickým tvůrčím vývojem: jejich rané skladby se osobitě vypořádávají s dobově nejsilnějšími vlivy (ztělesněnými především Wagnerem, Mahlerem a Brahmsem) a pro dnešního posluchače velmi výmluvně charakterizují atmosféru Vídně na přelomu 19. a 20. století. Kolem roku 1908 nejprve Schönberg a po něm i jeho tehdejší student činí radikální krok od tonální hudby k volné atonalitě. V potřebě pevnějšího kompozičního řádu pak Schönberg po několik let promýšlí metodu, jež by umožnila rovnoprávné využití všech dvanácti tónů chromatické stupnice bez hierarchizovaných vztahů, vytvořených v rámci tradiční harmonie. Na počátku 20. let takto dochází k pravidlům dodekafonie, kterou pak Webern rozvíjí a využívá s mimořádnou důsledností.

Obě Webernovy skladby, vybrané pro dnešní koncert, však patří ještě do jeho raného, tonálního období (v jehož rámci také mezi lety 1904–1908 studoval skladbu u Schönberga). Pomalá věta pro smyčcové kvarteto vznikla nejspíš v roce 1905. Autor jí patrně chápal jako studijní kompozici, neopatřil ji opusovým číslem (k tomuto kroku se osmělil až o tři roky později u své orchestrální Passacaglie) a skladba nebyla za jeho života vydána. Prvního veřejného provedení se tak dočkala až na počátku 60. let, díky své posluchačské vděčnosti ovšem dnes patrně patří k nejčastěji uváděným Webernovým skladbám. Melancholická lyrika Pomalé věty bývá přičítána Webernovu milostnému vztahu k jeho pozdější manželce, Wilhelmině Mörtlové, v širším kontextu však spíš odráží poetiku své doby. Harmonie i melodika jsou vcelku tradiční, s poměrně střídmým využitím alterací i chromatiky. Rondo pro smyčcové kvarteto se v tomto ohledu vydává výrazně dál směrem k pozdější Webernově tvorbě, jíž předznamenává také důraz na širokou paletu hráčských technik a zvukových barev. Snad se nedopouštíme nepřípustné paralely tvrzením, že podobně, jako Schiele deformuje zobrazované postavy, tak i Webern zde deformuje a nově zobrazuje vídeňský valčík. Také tato skladba, pocházející patrně z roku 1906, zůstávala obecně neznámá až do 60. let, kdy muzikolog Hans Moldenhauer začal zveřejňovat výsledky svého webernovského bádání.

Výrazně radikálnějším odklonem od hudby 19. století je Pět kusů pro smyčcové kvarteto od německojazyčného pražského rodáka Erwina Schulhoffa (1894–1942). I v tomto případě jde o jakési stylizované portréty důvěrně známých hudebních útvarů, jsou to ovšem portréty silně expresionistické. Skladbu napsal Schulhoff v roce 1923. Třicetiletý skladatel měl již dávno za sebou předválečná studia v Praze, Vídni, Lipsku a Kolíně, stejně jako zkušenosti z poválečného Německa, kde vstřebával vlivy dadaismu a dobové populární hudby. Efektních Pět kusů zaznělo poprvé v roce 1924 na festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu [International Society for Contemporary Music, Internationale Gesellschaft für Neue Musik], a to s velkým úspěchem. Ostrý rytmus tanečních stylizací, nepřipravené disonantní souzvuky, polytonalita či rozvolněná tonalita, stručnost formy - to vše jsou charakteristické vyjadřovací prostředky nejen této skladby, ale i dalších avantgardních autorů dané doby. Od počátku 30. let se Schulhoffova životní situace výrazně komplikovala vinou nacistické antisemitské ideologie. Nejprve tak ztratil možnost veřejného vystupování v Německu a po roce 1939 i v okupovaném protektorátu. Levicově orientovaný autor, který se v průběhu této dekády snažil vycházet vstříc myšlenkám socialistického realismu, proto požádal o občanství Sovětského svazu, jež ironií osudu obdržel v létě 1941, jen několik dní před otevřením východní válečné fronty. Jako občan nepřátelské země byl Schulhoff okamžitě zatčen a následně deportován do koncentračního tábora Wülzburg, kde v srpnu následujícího roku zemřel na tuberkulózu.

Smyčcový sextet Zjasněná noc zkomponoval Arnold Schönberg v roce 1899. Předlohou mu byla stejnojmenná báseň německého spisovatele Richarda Dehmela (1863–1920), jejímž pěti slokám odpovídá jak vnitřní struktura jednověté skladby, tak i její nálada. Snaha o obdobné přenesení poezie do vyjadřovacích prostředků instrumentální hudby je typickým rysem orchestrální symfonické básně, v oblasti komorní hudby však šlo o počin poměrně novátorský. Mnohem provokativněji než tento fakt však na tehdejší publikum působila mnohoznačná, výrazně chromatizovaná harmonie. Dílo, které dnes chápeme jako jeden z milníků hudební moderny, tak bylo premiérováno až v roce 1902 a přijato s dosti rozporuplným ohlasem.

Komorní soubor Variace

vystupuje na koncertech ve skladbách pro smyčcové kvarteto i méně obvyklá nástrojová obsazení. Od svého vzniku v roce 1997 má za sebou řadu koncertů v České republice; opakovaně vystupuje v komorním cyklu České filharmonie a na koncertech Českého spolku pro komorní hudbu. Soubor se také prezentoval na koncertech ve Švýcarsku, Německu a Polsku. Od roku 2010 pravidelně vystupuje v cyklu koncertů „Tóny architektury“ v pražských palácích a sálech za spoluúčinkování předních českých herců (Josef Somr, Otakar Brousek ml., Simona Postlerová a další). Součástí koncertů je výklad o historii místa. Za zmínku stojí představení „Kontrabas“, ve kterém se krásná hudba Klavírního kvintetu A dur Pstruh Franze Schuberta střídá s ukázkami z novely Patricka Süskinda Kontrabas v mistrném podání pana Otakara Brouska ml. První nahrávka souboru Variace „Literatura v hudbě“ (Caplet, Respighi a Schönbergova Zjasněná noc; vydavatel „Waldmannn“) získala ocenění CD měsíce května 1999 ve francouzském časopise „Répertoire“ (R10). Druhé CD (Martinů, Martin, Haas, Schulhoff, Ullmann) vydala Agentura V+M roku 2004.

Program

nahoru

Kontakty

Hana Pelzová - ředitelka

telefon: +420 721 470 558

e-mail: pelzova@komorni-festival.cz

Marek Tůma – produkce

telefon: +420 777 243 992

e-mail: produkce@komorni-festival.cz

Alena Svobodová – tiskový mluvčí

e-mail: ala.svobodova@seznam.cz